Co je parawing?

Parawing, pocket wing nebo low kite: pod těmito třemi názvy se jedno a totéž křídlo posledních několik let výrazně proměňuje jízdu na vodě. Je kompaktní, lehké, rozvine se v rukou na konci malé tyče, vejde se do batohu a zásadně mění vztah k vybavení i ke sezení na vodě. Odkud pochází? Jak funguje? Proč se rozmáhá právě teď a ne před dvaceti lety? A co přináší ve srovnání s wingem, kitem nebo paraglidem? Tento článek nabízí ucelený přehled oboru: jeho původ, mechaniku, využití a místo ve dlouhém vývoji sportů na vodě.

Parawing: měkká plachta ovládaná v rukou

Parawing je měkké tažné křídlo, ovládané malou tyčí spojenou s plachtou krátkými šňůrami, které slouží hlavně k tomu, aby poháněla jezdce na prkně vybaveném foilem.

V praxi jde o malou složitelnou plachtu, konstrukčně připomínající miniaturní paraglider. Nemá stěžeň, nemá nafukovací trubici pod tlakem ani pevnou výztuhu: její tvar drží tlak větru, který proudí do křídla (jednoplášťové modely) nebo do jeho komůrek (dvouplášťové modely). Složená se vejde do malého batohu. Rozvinutá má plochu několika čtverečních metrů, obvykle 3 až 5 m² pro praxi parawing foilu.

Na rozdíl od klasického wingu nemá parawing nafukovací náběžnou hranu ani střední výztuhu a nedrží se za rukojeti připevněné na plachtě: ovládá se malou tyčí spojenou s křídlem krátkými šňůrami, což je řešení převzaté z kitu. Na rozdíl od kitu jsou však tyto šňůry výrazně zkrácené: asi 1,3 metru u 3m křídla a 1,8 metru u 5m křídla, zatímco klasický kite má 20 až 25 metrů. Tato miniaturizace přibližuje ovládání jezdci, výrazně zužuje okno letu a umožňuje téměř okamžité rozvinutí. A konečně, na rozdíl od paraglideru není určena k tomu, aby nesla jezdce ve výšce: létá nízko a slouží výhradně jako pohon.

Shrnuto: malá plachta nafukovaná větrem, ovládaná tyčí těsně u těla, která přenáší tah na jezdce a jeho prkno. Pro kitesurfaře je to jakoby foil kite zbavený dlouhých šňůr: tyč zůstává, ale je zkrácená a přiblížená k tělu. Pro wingfoilistu je to plachta, které zmizela tuhost ve prospěch lehkého křídla ovládaného na krátkou vzdálenost, ale přesto na dálku.

Parawing, wing nebo kite: srovnávací tabulka

Tři zařízení, tři logiky ovládání. Parawing je jediné z těchto tří, které lze na vodě, během plavby, uložit a surfovat na vlnách s volnýma rukama.

Parawing, pocket wing, low kite: proč tři názvy?

V komunitě se pro tento stejný objekt používají tři názvy: parawing, pocket wing, low kite. Tyto označení si neodporují, každé osvětluje jinou stránku oboru. Pochopit je znamená také pochopit, odkud se slovo vzalo.

Parawing: dědictví

Slovo parawing, zkratka slov „parachute“ a „wing“, se objevilo v šedesátých letech. V NASA tehdy inženýr Francis Rogallo a průkopník Domina Jalbert pracovali na měkkých plachtách určených zpočátku pro návrat do atmosféry. Tato linie vysvětluje konstrukci: plachta s komůrkami, dynamické nafukování větrem, žádná tuhá konstrukce. Zvolit slovo parawing znamená zařadit obor do rodokmenu vynálezců moderního létání, ze kterého vzešel paraglider a kite s komůrkami.

Pocket wing: ergonomie

Pocket wing je novější název, který se objevil kolem roku 2020 v prostředí wingfoilu. Popisuje objekt podle toho, co praxi nejvíc mění: podle kompaktnosti. Zatímco klasický wing vyžaduje vlastní vak, druhý pro foil a třetí pro prkno, parawing se složená vejde do batohu. Uloží se pod lavičku lodi, převeze se na kole, vezme se na foilovou výpravu. Zvolit slovo pocket wing znamená pojmenovat tuto tichou revoluci: vybavení přestává omezovat samotné sezení.

Low kite: chování

Low kite používají hlavně lidé přicházející z kitesurfu, kteří si všímají, čím se parawing liší od tradičního kitu. Stejné principy (měkká plachta, ovládání tyčí a šňůrami), ale výrazně zmenšené: šňůry se zkracují z 20 až 25 metrů na méně než 2 metry, tyč se zmenšuje a okno letu se značně zhušťuje, ale zůstává zachováno. Parawing zůstává objektem blízkého ovládání bez výstupu do velké výšky: jde o přímý a kompaktní vztah k větru. Zvolit slovo low kite znamená pojmenovat posun paradigmatu: opouštíme velkou výšku a trvalý tah ve prospěch blízkého, nastavitelného a samostatného letu.

Tři názvy, tři pohledy: dědictví, ergonomie, chování. Žádný objekt nevyčerpají, každý odhaluje jednu pravdu. V dalším textu budeme používat termín parawing podle běžného užívání, ale popisovaný objekt zůstává stejný, ať mu dáme jakékoli jméno.

Proč se parawing objevuje právě teď a ne před dvaceti lety?

Na první pohled se parawing jeví jako samozřejmý nápad. Malá měkká plachta inspirovaná paraglidem, ovládaná tyčí jako u kitu, dost kompaktní na to, aby se vešla do batohu. Přesto, i když je koncept dnes jednoduchý, by pravděpodobně před dvaceti lety neuspěl ve stejné míře.

Prvním důvodem je technologie. Parawing je úzce spjat s rozvojem moderního foilu. Bez foilu by tak kompaktní plachta musela dodat mnohem více výkonu, aby pohnula prknem po hladině. Foil celou rovnici mění: po vynoření výrazně sníží odpor a umožňuje plavbu s mnohem menším tahem. To, co by u klasického prkna nestačilo, se najednou stává účinným.

Druhým důvodem jsou materiály. Moderní textilie jsou lehčí, odolnější a stabilnější v čase než na počátku dvoutisíčových let. Tento vývoj dnes umožňuje vyrábět kompaktní plachty, které jsou výkonné a dostatečně odolné, aby se denně skládaly, rozkládaly a přepravovaly.

Třetím důvodem je kultura. Jezdci stále více hledají jednoduchost. Úspěch wingfoilu, SUP foilu a downwindu tento vývoj dokládá. Jezdci chtějí méně vybavení, méně logistiky a méně omezení. Parawing na tuto potřebu přesně odpovídá: lehké křídlo, které se rychle rozvine a vejde se do obyčejného batohu.

A konečně, obor vzniká v době, kdy se komunity kitu, paraglidingu, foilu a wingfoilu prolínají víc než dříve. Myšlenky se šíří rychleji, inovace se rychle rozšiřují a jezdci jsou připraveni zkoušet nové přístupy. Parawing tedy není vynález, který by vznikl odnikud: je logickým výsledkem několika technických, kulturních a sportovních vývojů, které se dnes sbíhají.

Jak funguje parawing?

Pochopit fungování parawingu znamená porozumět třem navzájem propojeným mechanismům: jak se plachta tvaruje, jak se ovládá a jak přenáší tah na jezdce a jeho prkno.

Plachta, která se nafukuje větrem

Po vyjmutí z vaku je parawing měkká složená plachta bez vlastního tvaru. Tvar jí dává vítr: když se plachta postaví proti větru, vzduch ji nafoukne a dostane do tlaku. Během několika sekund získá křídlo aerodynamický tvar a je připraveno k letu. Na trhu existují tři konstrukce: jednoplášťová (jedna vrstva, vzduch tvaruje přímo plachtu), hybridní (náběžná hrana z dvojité vrstvy a zadní část z jedné vrstvy) a dvouplášťová (plné komůrky, podobně jako u paraglideru). Ať je konstrukce jakákoli, princip zůstává stejný: žádné ruční nafukování, žádná pumpa, vše zajišťuje vítr. Je to přímé dědictví paraglideru a kitů s komůrkami.

Ovládání krátkou tyčí

Parawing se drží malou tyčí, která principem odpovídá tyči kitu, ale je výrazně zkrácená. Délka šňůr se liší podle velikosti plachty: přibližně 1,3 metru u 3m křídla, přibližně 1,8 metru u 5m křídla. Přečtěte si náš článek „Jak se vyhnout zamotání šňůr u parawingu“.

Tato blízkost mění vše. Tyč se drží oběma rukama, těsně u těla, a umožňuje dva typy úkonů. Jednak otáčet plachtu v okně letu náklonem tyče nahoru nebo dolů. Tento pohyb je pro parawing specifický a liší se od ovládání klasického kitu, kde jezdec tahá za jednu stranu tyče. Jednak regulovat výkon posunem tyče dopředu a dozadu, což umožňuje povolit nebo přitáhnout plachtu.

U parawingů vybavených PushBar System® se toto povolování a přitahování (choqué-bordé) stává aktivním, dynamickým a plynulým: jezdec může výkon křídla snížit podle potřeby, zatímco první parawingy nabízely jen velmi omezenou regulaci.

Tah na prkně

Parawing jezdce nevytahuje do vzduchu, ale táhne ho. Jezdec stojí na prkně (nejčastěji vybaveném foilem pro parawing) a využívá tah křídla k pohybu vpřed, k nabírání rychlosti a k vynoření foilu. Okno letu, zhuštěné krátkými šňůrami, stačí k tomu, aby křídlo fungovalo od příčného kurzu až po kurz k větru a v některých polohách i po větru. Stejně jako s wingem nebo kitem lze jet proti větru, po větru a plout v celé škále kurzů. Pokud chcete vědět více o optimalizaci kurzu proti větru, přečtěte si náš článek: jízda proti větru s parawingem.

Po skončení jízdy jezdec přitáhne přední šňůry směrem k plachtě: tento úkon odebere křídlu výkon a to spadne. Celek se pak během několika sekund složí do batohu. Nejsou potřeba žádné oplachování stěžně ani skládání dlouhých šňůr: parawing zůstává vhodný pro nomádské pojetí sportu.

Proč parawing přichází nyní: hybridizace a zjednodušení

Sociolog Christian Pociello, který v devadesátých letech teoreticky popsal kulturu sportů na vodě, pozoroval ve vývoji těchto disciplín dvě pravidelnosti: vznikají vždy hybridizací dřívějších praktik a vždy směřují k větší jednoduchosti, ať už materiální, technické nebo co se týče učení.

Tuto genealogii lze snadno ověřit. Šedesátá léta: surfing a plachetnice dávají vznik windsurfingu. Sedmdesátá a osmdesátá léta: surfing a lyžování zplozují snowboard. Devadesátá léta a nultá léta: létavý drak a surfing přinášejí kitesurf. Dvacátá léta: windsurf, foil a ruční křídlo dávají vznik wingfoilu. A dnes: paraglide, foil kite a wingfoil se sbíhají v parawingu.

Každý sport je součtem dvou nebo tří praktik, které se dřív nepotkávaly. Parawing na tom není jinak. Vychází ze dvou různých linií, které se v tomto způsobu použití potkávají poprvé. První linie je měkká plachta, dědictví paraglideru a foil kitu: jednoplášťová, hybridní nebo komůrková, nafukovaná dynamicky, bez tuhé konstrukce. Druhá linie je ovládání tyčí a krátkými šňůrami, dědictví kitu, ale radikálně zmenšené: šňůry kratší než 2 metry místo 20 až 25 metrů, výrazně zhuštěné okno letu a těsná blízkost jezdce.

Tato logika hybridizace se pojí s trvalým trendem zjednodušování.

Vybavení se zmenšuje. Windsurf vyžadoval kompletní výstroj, stěžeň, plachtu a objemné prkno. Kitesurf zmenšil objem, ale přidal šňůry, tyč a velký vak. Wingfoil se vejde do jedné plachty, prkna a foilu. Parawing se vejde do batohu. Za šedesát let jsme přešli od přívěsu k batohu.

Také učení se zkracuje. Windsurf se učil několik týdnů. Wingfoil se dnes učí za tři až pět dní, parawing za dva až tři dny. Bariéra vstupu se hroutí.

Toto dvojí zjednodušení není komerční náhoda: je to hluboký směr vývoje sportů na vodě za posledních šedesát let. Pokud chcete zjistit, zda tato disciplína odpovídá vašim představám, prohlédněte si náš průvodce: parawing nebo wingfoil: který sport pro který profil?

Jedno křídlo, více terénů

Jednou z nejvýraznějších vlastností parawingu je jeho univerzálnost. Zatímco většina sportovních prostředků je určena pro jediné prostředí (voda pro wingfoil, sníh pro snowboard, asfalt pro skate), parawing tyto hranice překračuje. Jedno křídlo, více terénů.

Na vodě si parawing přirozeně nachází místo s foilem: ve spojení s prknem na foil umožňuje ultra přenosný wingfoil, ale také downwind na SUP foilu s možností samostatného návratu. Objevuje se také na tradičních námořních plavidlech: SUP pro downwind, mořský kajak, pirogy, polynéská va'a, surfski. Ve všech těchto praktikách parawing přidává doplňkový pohon, který mění dosah plavby i soběstačnost jezdce. Nenahrazuje pádlo ani plachtu, přidává se k nim, když to vítr dovolí.

Na souši se parawing přizpůsobuje všem kolečkovým podložkám: mountainboardu na upraveném písku, longboardu na opuštěných parkovištích, skateboardu na rovinách, případně upravené koloběžce. Otevírá tak sporty pozemního tahu lidem, kteří nemají místo ani vybavení pro klasický kite, ani prostor pro plachetní vozík. Batoh nahrazuje přívěs a každé sezení je novým zážitkem.

Na sněhu se parawing konečně připojuje k rodině zimních sportů na skluzu: snowkite, parawing-ski, parawing-snowboard. Na zasněžených plošinách, na zamrzlých jezerech nebo v okrajových oblastech mimo sjezdovky nabízí parawing stejnou lehkost a rychlost rozvinutí jako na vodě. Jedno křídlo přechází přes všechna roční období.

Tato univerzálnost se však neomezuje na sportovní praktiky. Stejná kvalita lehkosti, kompaktnosti a rychlého rozvinutí otevírá parawingu ještě širší a nečekané pole použití: námořní bezpečnost.

Směrem ke standardu námořní bezpečnosti?

Žádný prostředek tažení na vodě nikdy nespojil lehkost, minimální objem a rychlé rozvinutí tak, jako to dělá parawing. Tato vlastnost otevírá nové pole použití, ležící mimo čistý sport na vodě: námořní bezpečnost.

Parawing zdědil architekturu paraglideru: plachtu s komůrkami (nebo jednoplášťovou či hybridní), nafukovanou samotným větrem. Zatímco wing nebo kite stojí na nafukovacích trubicích pod tlakem, a tedy je lze propíchnout, parawing nemá žádnou tlakovou konstrukci. Žádná trubice, žádná náběžná hrana pod napětím, žádná možnost propíchnutí v klasickém smyslu.

K tomu přistupuje rozdíl v povaze oproti stávajícímu bezpečnostnímu vybavení na vodě. Všechna dnešní zařízení (VHF, EPIRB, PLB, signální rakety, osobní AIS) slouží k signalizaci nouze a k přivolání záchranářů. Parawing je první lehké zařízení, které jezdci vrací samostatnost návratu. Jde o rozdíl v povaze, ne ve stupni: nesignalizuje se, jede se domů.

První scénář je wingfoil na plavbě. Když se kotví na plachtě pod návětřím ostrova, jak to praxe vyžaduje, plujeme automaticky pod návětřím kotviště. Při incidentu (protržení wingu, ztráta vybavení) nás snos oddaluje od lodi i od pobřeží. Parawing v batohu tuto situaci mění: samostatný návrat, lepší viditelnost, udržení kurzu.

Druhý scénář je downwind na pádlo. SUP, kajak, pirogua, va'a, surfski: všechna tato plavidla pro dálkovou plavbu na vodě rychle odvádějí pádlujícího od pobřeží. Při únavě, změně podmínek nebo poruše vybavení nabízí parawing způsob návratu bez volání záchranné služby.

Mimo sport může použití sahat i do tradiční plavby na lodích. Pomocný člun s nefunkčním motorem, malá plachetnice v nouzi, pobřežní plavba v odlehlých oblastech: parawing se vrací k tomu, čím je v podstatě, tedy k lehkému a rychle rozvinutelnému tažnému zařízení. S tím, jak se šíří (hmotnost, cena, jednoduchost rozvinutí, PushBar System®), bude jeho zařazení do námořních praktik nad rámec sportu jen otázkou času.

Generace technologií parawingu: směrem k novému stupni

Dějiny sportů na vodě ukazují, že zásadní inovace se zřídka objevují najednou. Vytvářejí se postupně, po generacích, a každý krok se snaží vyřešit omezení předchozího.

První generace parawingů prokázala, že koncept je proveditelný. Hlavním cílem bylo nabídnout extrémně lehké, kompaktní a snadno přenosné křídlo. Tyto první plachty otevřely cestu k novému způsobu foilingu a downwindu, ale jejich rozsah větru zůstával omezen absencí skutečné dynamické kontroly výkonu.

Druhá generace se soustředila na aerodynamickou optimalizaci. Profily se zdokonalily, chování za letu se zlepšilo a výrobci usilovali o větší stabilitu i výkon v kurzu proti větru i po větru.

Třetí generace se dnes zdá být na obzoru. Jejím cílem už není jen zlepšit profil křídla, ale přímo ovlivňovat kontrolu dostupného výkonu během plavby. Úkolem se stává rozšířit rozsah použitelného větru, snížit počet potřebných křídel a zvýšit míru kontroly, kterou má jezdec.

Tento vývoj zapadá do logiky, kterou už známe z jiných sportů na skluzu: po fázi objevování a poté fázi optimalizace přichází fáze aktivní kontroly. V tomto směru by systémy umožňující účinněji regulovat výkon křídla mohly být jedním z dalších důležitých kroků ve vývoji parawingu.

Dějiny ukážou, které technologie se prosadí trvale. Jedno se však zdá jisté: obor je pravděpodobně teprve na začátku svého vývoje.

Od prototypu k aktivnímu choqué-bordé: další konstrukční krok

Vývoj sportů na skluzu směrem k jednoduchosti se nezastavuje u vzniku nového sportu. Pokračuje uvnitř každé disciplíny, generaci po generaci vybavení.

První parawingy měly jasné konstrukční omezení: nebylo možné plachtu povolit. Křídlo vyvíjelo výkon daný větrem a jezdec ho musel snášet. Změna podmínek obvykle znamenala změnu velikosti křídla.

Druhá generace to částečně vyřešila optimalizací aerodynamických profilů. Optimalizace profilu však má své hranice: zlepšuje chování v daném rozsahu, ale strukturálně ho nerozšiřuje.

Třetím logickým krokem je aktivní choqué-bordé: schopnost jezdce regulovat výkon křídla podle potřeby, v reálném čase, bez změny velikosti. Je to přesně logika zjednodušování, kterou popsal Pociello: méně vybavení, více pokrytých podmínek. Několik výrobců tuto cestu dnes zkoumá. Patří sem i přístup PushBar System® vyvinutý společností SROKA, který je u FYNIX dodáván jako standard.

Dějiny ukážou, které technologie se prosadí trvale. Směr je však jasný: po kompaktnosti a po aerodynamické optimalizaci je aktivní regulace výkonu pravděpodobně další hranicí parawingu.

Jste připraveni udělat krok? Prohlédněte si náš kompletní průvodce výběrem velikosti parawingu.

Časté otázky o parawingu

Co přesně je parawing?

Parawing je měkké tažné křídlo, ovládané malou tyčí spojenou s plachtou krátkými šňůrami, dlouhými přibližně 1,3 až 1,8 metru podle velikosti křídla. Dědí architekturu paraglideru (měkká plachta bez tuhé konstrukce) a ovládání kitu (tyč a šňůry), ale v radikálně zmenšené podobě. Složený se vejde do batohu. Slouží hlavně k pohonu jezdce na prkně s foilem.

Jaký je rozdíl mezi parawingem, pocket wingem a low kitem?

Parawing, pocket wing a low kite označují tentýž objekt, pohlížený ze tří různých úhlů. Parawing odkazuje na historické dědictví křídla (NASA, paraglide, plachta s komůrkami). Pocket wing zdůrazňuje jeho radikální ergonomii (vejde se do batohu). Low kite popisuje jeho způsob letu (krátká tyč, krátké šňůry, zhuštěné okno letu). Tři názvy, jedna disciplína.

Jak funguje parawing?

Parawing funguje ve třech fázích. Nejprve se křídlo, postavené proti větru, dynamicky nafoukne (bez pumpy) tlakem vzduchu v jeho komorách nebo vnitřním objemu. Poté rider ovládá křídlo pomocí malé tyče spojené s plachtou krátkými lany: náklonem tyče ji otáčí a polohou reguluje výkon. Nakonec tah, který tím vzniká, žene ridera po jeho prkně.

Jaký je rozdíl mezi parawing a klasickým wingem?

Klasický wing má konstrukci nafukovanou pod tlakem (náběžná hrana jako trubice a střední výztuha) a drží se přímo za rukojeti připevněné na plachtě. Parawing nemá žádnou tuhou konstrukci ani trubici, používá měkkou plachtu podobnou paraglidu a ovládá se malou tyčí spojenou s křídlem krátkými lany. Výsledkem je lehčí, kompaktnější a konstrukčně jednodušší zařízení. Podrobné srovnání najdete v našem článku: parawing vs wingfoil.

Jaký je rozdíl mezi parawing a kitem?

Parawing používá stejný princip jako kite (měkká plachta, ovládání tyčí a lany), ale výrazně zmenšený. Lana měří méně než 2 metry, zatímco u klasického kitu je to 20 až 25 metrů. Tyč je menší. Okno pro jízdu je radikálně zkrácené. Ovládání je blízké, bez výšky do velkých výšek. Parawing je tedy v podstatě kite s krátkými lany.

Odkud pochází parawing? Jaký je jeho historický původ?

Slovo parawing je zkratka slov „parachute“ a „wing“. Objevilo se v 60. letech v NASA, kde inženýr Francis Rogallo a průkopník Domina Jalbert pracovali na měkkých plachtách určených pro návrat do atmosféry. Současná disciplína, aplikovaná na foil a rozšířená ve velkém měřítku, vznikla na počátku 20. let 21. století jako spojení paraglidingové kultury s kulturou wingfoilu a kitesurfingu.

Jaký je rozsah větru pro parawing?

Rozsah větru nezávisí jen na křídle: určuje ho vztlak celku, tedy velikost plachty, ale také foil a prkno. Plachta 5 m s PushBar System® pokrývá 10 až 25 uzlů díky úpravě velikosti foilu a prkna, tedy amplitudu 15 uzlů na jediné plachtě, zatímco standardní parawing zůstává v podstatně užším použitelném rozsahu. Zapamatujte si princip: pro rozšíření rozsahu větru je třeba upravit dvojici foil–prkno. Celý článek: rozsah větru u parawingu.

Jak dlouho trvá naučit se parawing?

Naučit se parawing obvykle trvá dva až tři dny, pokud už máte zkušenosti s některým ze sportů na vodě (wingfoil, kitesurf, paddleboarding). V porovnání s jinými hybridními vodními sporty patří mezi nejrychleji osvojitelné disciplíny: windsurfing vyžadoval několik týdnů, wingfoil tři až pět dní. Tato krátká křivka učení je jedním z důvodů rychlého rozšíření parawingu od roku 2020. Který profil je pro začátek nejvhodnější, zjistíte v našem průvodci: parawing nebo wingfoil: který sport pro který profil?

Co je PushBar System®?

PushBar System® (PBS) je technologie vyvinutá společností SROKA. „PushBar System®“ je ochranná známka společnosti SROKA a s touto inovací souvisí přihláška patentu podaná u francouzského úřadu INPI (brevet en cours). Jako první na parawingu zavádí aktivní, dynamické a postupné choqué-bordé: lana klouzají uvnitř uhlíkové tyče (sans longueur) a rider může výkon své plachty kdykoli snížit a zachovat kontrolu nad pohonem. Konkrétní efekt: rozsah větru využitelný pro jednu velikost je oproti standardnímu parawingu vyšší až o 5 uzlů nárazů zachycených na horní hranici rozsahu, za předpokladu, že upravíte velikost foilu a prkna. PBS je součástí parawing FYNIX SROKA.

Lze parawing použít i jinak než na foilu?

Ano. Parawing se používá na mnoha typech plavidel a podložek: SUP, kajak, kánoe, va'a, surfski na vodě, mountainboard, longboard, skateboard na souši a snowkite nebo parawing-ski na sněhu. Jeho kompaktnost (vejde se do batohu) a rychlé rozložení umožňují i použití pro námořní bezpečnost: plavba, rekreační plavba a pobřežní plavba, kde může sloužit jako pomocný tažný prostředek v případě incidentu. Jedno křídlo, více terénů a více využití. Všechny dostupné modely najdete na naší stránce Křídla parawing.

O autorovi

Bruno Sroka, trojnásobný mistr světa, čtyřnásobný mistr Evropy a trojnásobný mistr Francie v kitesurfingu. Přejezd Cap Horn na kitesurfu (2008), rekord kanálu La Manche (2012), přeplavba Francie–Irsko na vzdálenost 444 km (240 námořních mil) za 16 h 40 min (2013). Bývalý učitel tělesné výchovy, zakladatel společnosti SROKA Company, bretonské značky foilů, wingfoilů, SUP a parawingů. Autor PushBar System® spolu s Gaëlem Contalem, ambasadorem SROKA, který přišel s myšlenkou choqué-bordé.